Bridget versus my

Žen, které neviděly Deník Bridget Jones, konkrétně druhý díl, je asi pomálu. Když jsem si tuhle skrz naskrz romantickou komedii tradičně předvánočně pouštěla, došlo mi, že kromě hromady zamilovaných klišé je tu taky takové praktické moudro.

 Pamatujete na to, jak se Bridget omylem dostala do thajského vězení? Zatímco ona vypráví svůj spletitý příběh tamějším spoluvězeňkyním a stěžuje si na svého Marka Darcyho, ony jí vypráví, jak jejich „pšítel na ně být zlá“. Taková ta východní klasika. Mlácení, nucená prostituce, drogy. To taky hned došlo Bridget, že kolem a kolem, její problémy nejsou až tak závažné, a že Mark je vlastně furt správný chlap.

Vnímání partnerských vztahů není jen otázka věku, osobnostní vyspělosti, ale taky oblasti. Jiný kraj jiný mrav. Ženy ani muži nejsou dokonalí nikde. A to ani ve fabrice na lovestory, Americe.

Jasně, tohle filmové nakouknutí do východních vztahů, je trochu moc. Žijeme trochu někde jinde a tohle by měl být pro každou z nás extrém, přes který vlak nejede. Ale trocha zamyšlení a sebemrskačství ještě nikoho nezabila.

Když si vzpomenete, proč jste naposledy nastolila tichou domácnost a byla na svého drahého tak strašně naštvaná…pamatujete si vůbec proč? A jestli ano, nebylo to kvůli zrušené večeři, víkendu, kvůli tomu, že se strašně opil nebo tak něco?

Pokud víc ruší, než plní dohody nebo má 3krát týdně problém vzpomenout si v alkoholovém oparu, kdeže to vůbec bydlí, pak možná není uplně špatné se nad tím zamyslet (pokud tedy nejste to samé v bleděmodrém).

Jenže si přiznejme, že někdy fakt prudíme jenom ze zvyku, abychom dostaly, co chceme. A když to tak z jakéhokoli důvodu není, je problém. A přitom jsou ženy, které milují, ale jediné čeho se dočkají leda urážek, nemůžou na krok z domu a to je jen začátek.

Proto až vám příště začnou před očima naskakovat všechny odstíny rudé, vzpomeňte si na zoufalou Bridget, kterou museli zavřít za držení kokainu, aby si uvědomila, že každý má své chyby a to nutně neznamená, že vás nemiluje.