Erotika jako zločin

Kdo někdy zapnul televizi, internet nebo vstoupil do trafiky, musí si nutně myslet, že nahota a sex už nepatří mezi tabuizovaná témata tak, jako tomu byl před pár desítkami let. Naopak jsou to médii témata velice oblíbená. Téměř žádná lovestory se neobejde bez postelové scény, v každé trafice na nás vykukuje erotický koutek, o internetu nemluvě. Prakticky každé dítě kouká na televizi, chodí rodičům pro noviny (nebo spíš sobě pro cigarety) a na internetu tráví půlku volného času. A jak víme na internetu nejde většinou jen o nahé fotky.

Zkuste se ale věnovat erotickému umění a pokoušet se ho někde prezentovat. Neexistuje. V poslední době se vyrojilo hned několik caus. Namátkou výstava Nazí muži ve Vídni anebo naše plzeňská, výtvarníků P89. Zatímco ve Vídni výstava probíhala s tím, že byly zcenzurovány intimní partie tří fotbalistů na plakátech po celém městě, u nás byly vedením Domu hudby některá díla rovnou odstraněna. Nechodí snad na tyto výstavy lidé, kteří sympatizují s danou uměleckou oblastí, a tudíž je nemá co pohoršovat?

Jestli tomu správně rozumím, povolena a společensky akceptována je nahota prvoplánová, ale ta s jakýmsi hlubším záměrem je špatná. Pokud někdo vystaví například obraz kopulujícího páru nebo snad panáčci na semaforech ztratí hlavu, je z toho rázem třetí světová, a téměř zločincem se stává autor a pomalu i všichni jeho přívrženci. Umělecká svoboda nulová.

Četla jsem taky ještě jeden zajímavý rozhovor. S Nataljou Koljadovou, spoluzakladatelkou běloruského Svobodného divadla. S Lukašenkovým režimem tu není možné zahrát bez stíhání prakticky nic, nedej bože něco se sexuálním podtextem.

Dopadneme jednou stejně? Není na čase přestat předstírat, že jsme lidské sexualitě otevření a skutečně otevření být?